Ve středu ráno v 6 hodin byl plánovaný odjezd od zimního stadionu, bohužel měl hodinu zpoždění protože jsme čekali na 3 kolegy z Klatov. Stejně jsme se nedovolali, asi těšili se tak, že je nebyl schopný vzbudil budík ani telefon. Probrali se až když jsme byli za Plzní a to už bylo pozdě. Nezbylo jim dívat se za ty peníze doma na televizi.
Cesta ubíhala až na jednu havárii osobáku v Německu, která nás o 2 hodiny zbrzdila. Projeli jsme Německo, Holandsko, Belgii až do francouzského Calais kam jsme dojeli po 23 hodině a v 1 hodinu jsme trajektem odjížděli do anglického Doveru, 38 km po moři. Celkem jsme ujeli přes 1200 km. Do Londýna jsme dojeli kolem 6 hodiny anglického času. Po zaparkování a převlečení a snídani jsme se vypravili na metro a s ní jeli do centra. Na 10 hodinu jsme měli domluvenou průvodkyni Češku provdanou v Anglii, která je dcerou jednoho z našich členů Ivana Hrdličky. Ta nás provedla po památkách města. Na oběd jsme byli v čínské čtvrti a po ně pokračovali cestou po památkách. Před 16 hodinou jsme se průvodkyní rozloučili a pokračovali k autobusu kde jsme odložili vše s čím nikoho na stadion nepustí. Někteří šli na společný pochod městem na stadion, pár nás šlo rovnou k hřišti. Policie v tuto dobu zakázala prodávat slávistů ve všech hospodách pivo. A po důkladných prohlídkách jsme se dostali na stadion. To co se odehrálo k tomu se nemusí nic říkat to jste viděli všichni. Prostě nádhera, že na zápasy jezdím téměř na každé utkáním tak to jsem ještě nezažil. Husí kůži měl snad každý a mnohde padla i slza. Po zápase jsme hned odjížděli autobusem, kde na palubě skvěle jako vždy pánové Štefan s Pavlem. Po převlečení do cestovního oblečení jsme vyrazili do Doveru, kde nás náhodou vzali do dříve odjíždějícího trajektu v něm se uvolnilo místo a tak jsme jeli o dvě hodiny dřív do Dunkerque. Jelikož trajekt byl plný různých národností a tak jsme cestu probděli na podlaze lodi. Byl to děs, ale přežili jsme to. A pak už hurá domu. Ve Strakonicích jsme přistáli ve 21 našeho času.
Foto a text Jan Malířský st.
